"Odvedu si tě k oltáři v dalším životě. Už to neposeru."
Jenže co tenhle život, že jo? Pořád je mi smutno a osamělo. Nemůžu si zvyknout. Včerešek byl báječnej den a večer. A stejně zas v noci bulím sama v posteli.
Hrozně bojuju s tím, komu důvěřovat. Koho se nebát. 2013 je pořád ještě pojem. Měla jsem čistou hlavu a otevřený srdce. Teď mám akorát strach. Pořád. A možná čím dál víc. Naštěstí mám určitou naději, že se to nějak zlomí. Jakkoliv. Naději, co mě nesmí opustit, aby to nebylo úplně v prdeli. Co je to kurva za posranej rok letos?! 2017 je nějaká jako pomsta za předchozí životy? To jsem jako byla Hitler nebo kdo?!
Možná teď trochu víc piju. Někdy tolik, že si úplně všechno nepamatuju. A protože lidi jsou píči, tak budu pít nejspíš ještě víc, dokud mi to nebude úplně jedno. No a ty seš, Iveto, píča jeruzalémská, na zdraví.
Hrozně bojuju s tím, komu důvěřovat. Koho se nebát. 2013 je pořád ještě pojem. Měla jsem čistou hlavu a otevřený srdce. Teď mám akorát strach. Pořád. A možná čím dál víc. Naštěstí mám určitou naději, že se to nějak zlomí. Jakkoliv. Naději, co mě nesmí opustit, aby to nebylo úplně v prdeli. Co je to kurva za posranej rok letos?! 2017 je nějaká jako pomsta za předchozí životy? To jsem jako byla Hitler nebo kdo?!
Možná teď trochu víc piju. Někdy tolik, že si úplně všechno nepamatuju. A protože lidi jsou píči, tak budu pít nejspíš ještě víc, dokud mi to nebude úplně jedno. No a ty seš, Iveto, píča jeruzalémská, na zdraví.
